Plátno jako nosič energie

Všechno to začalo Papájou – prvním velkoformátem, který jsme s dětmi namalovali. Tvořili jsme s neuvěřitelnou zvědavostí, radostí a hravostí. Pak jsem ten obraz pověsila na zeď. A wow – najednou začal zářit. Pokoj, který je pořád v dost punkovém provedení, se rázem proměnil. Začalo v něm být dobře. Stal se z něj oázou radosti a štěstí. Pozorovala jsem to – a samotnou mě překvapilo, jak ohromnou sílu může obraz mít.

Papája a Spolučáry v procesu

Papája se brzy prodala. Byl to můj třetí zázrak prodaného obrazu – a první velkoformát. Cítila jsem neuvěřitelné naplnění a vděk. Jako bych radost, štěstí a lásku dokázala manifestovat skrze plátno a šířit je dál do světa.

Spolučáry - Papája (2025)

Před pár dny jsem byla s kamarádem na výstavě umělce Kōji Kakinuma v libereckých Lázních. Moje myšlenky se tam potvrdily a pole možností se ještě víc rozšířilo. S myšlenkou performance si pohrávám už několik týdnů. Ta síla, která skrze vás může proudit, když jste v kruhu lidí a ti sledují vznik díla – to je něco obrovského. Dává to zakusit jedinečný okamžik „tady a teď“. A když pak dokážete se svým vědomím dobře pracovat, když přestanete překážet svým egem a myslí, může se skrze vás manifestovat něco velmi, velmi silného. Tak jako u Kojiho.

Koji Kakinuma - Travel Alone (fotil David Votrubec)

To, co teď visí v liberecké galerii, je dechberoucí. Tak silné, že vás to buď nabije natolik, že celou noc nespíte, nebo – v lepším případě – tu nakumulovanou sílu převedete nějak do hmoty, skrze svůj vlastní dar. Díky bohu, že Koji je velmi vědomý člověk. Ve svých textech často zmiňuje slovo pokora. A ta je tam opravdu přítomná. Síla – nádherná, nositelná, tvořená, ale s obrovskou pokorou. Díkybohu.

Koji Kakinuma - Travel Alone (fotil David Votrubec)

Zajděte se nabít do prostor starých Lázní. Zajděte se načerpat za draky – skrze Kojiho velký dar. Protože tam právě teď odpočívají.