Synchronicity

Sedím tu, v bytečku. Vstřebávám všechny zážitky, které jsem za poslední měsíce nastřádala. A říkám si zároveň fůůů a zároveň jsem tak moc vděčná.

Co to je žít život ve svém plném potenciálu?

Je to láska. Je to radost. Je to jako žít sen a pohádku v jednom. Potkávat zářivý lidi. Být součástí zázraku. Někdy mít pocit, že jste se nadobro zbláznili. Někdy je to velká zkouška. Někdy skáčete do propasti. A když skočíte jednou a zázrakem přežijete, najednou zjistíte, že skáčete znovu. A kvůli čemu?

Já skáču kvůli tomu, že bych jinak vnitřně umřela. Stal by se ze mě zombie, stín, říkejme tomu jak chceme. Měla bych vyhaslé oči, bez života. Stala bych se obětí. Nebyla bych tvůrcem, ale loutkou. Neradovala bych se. Nezažívala bych vděčnost. Odpojila bych se. Vyhasla bych. A právě proto za to mi ten skok stojí. Protože je tam ten život, světlo, energie, duše, láska, otevřené srdce.

A co to ta synchronicita je? Dřív jsem tomu říkala náhoda. Pak se těch náhod ale začalo dít moc. A já jsem si začala uvědomovat, že tomu nevěřím. Že nevěřím, že se věci dějí jen tak. Bez důvodu. Začala jsem si všímat toho, že jsou to znamení. Znamení na cestě, která nás mohou vést. Kam? Za zázraky. Za životem.

Vést nás naší cestou.